Zamyšlení pátek 12.11.2021

1. čtení – Mdr 13,1-9

Když dovedli prozkoumat svět, jak to, že nenašli jeho Pána?

Čtení z knihy Moudrosti.

Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří neměli znalost Boha a z toho, co viděli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je, ani při pohledu na díla nepoznali umělce, ale pokládali oheň nebo vítr nebo hbitý vzduch nebo okruh hvězd nebo mohutnou vodu nebo nebeská světla za bohy, vládce světa. Jestliže uchváceni jejich krásou je považovali za bohy, měli poznat, oč je krásnější jejich Pán, vždyť je stvořil sám původce krásy. Jestliže žasli nad jejich silou a působením, měli z toho pochopit, oč je silnější jejich tvůrce. Neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele. Avšak ti zasluhují jen malou výtku, vždyť snad jenom bloudí, když hledají Boha v touze ho najít. Vždyť se obírají jeho činy a snaží se je proniknout, ale dávají se strhnout zdáním, protože už to, co vidí, je krásné. Avšak ani ti nejsou bez omluvy. Přece když mohli tolik poznat, že dovedli prozkoumat svět, jak to, že přitom tím spíše nenašli jeho Pána?

Evangelium – Lk 17,26-37

Den, kdy se zjeví Syn člověka.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako bylo v době Noemově, tak tomu bude v době Syna člověka: jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy a přišla potopa a zahubila všechny. Podobně se stalo v době Lotově: jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli; ale ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, z nebe spadl oheň a síra a zahubilo to všechny. Právě tak to bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v ten den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal, a stejně tak, kdo bude na poli, ať se nevrací nazpět! Pamatujte na Lotovu ženu! Kdo si bude hledět život zachránit, ztratí ho, a kdo by ho ztratil, zachová ho. Říkám vám: Té noci budou dva na jednom lůžku: jeden bude vzat, druhý ponechán. Dvě ženy budou spolu mlít obilí: jedna bude vzata, druhá ponechána.“ Zeptali se ho: „Kde, Pane?“ Odpověděl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“

 

 

Zamyšlení

V dnešním úryvku evangelia Pán Ježíš poodhaluje, jak to bude při Jeho druhém příchodu. Rád bych obrátil pozornost na dva verše, kde jsou Ježíšova slova uvedena s důrazností: Říkám vám: Té noci budou dva na jednom lůžku: jeden bude vzat, druhý ponechán. Dvě ženy budou spolu mlít obilí: jedna bude vzata, druhá ponechána.“ 

 

Tato slova mohou sama od sebe působit, jako by v otázce, kdo bude spasen, panovala jistá nahodilost a člověk nemůže nijak ovlivnit, co se s ním stane, až Pán přijde. Nemělo by smysl se ve vztahu k Bohu o něco snažit.

 

To by ovšem odporovalo už prvotní výzvě na začátku veřejného Ježíšova vystoupení: “Obraťte se, čiňte pokání a věřte evangeliu.” 

Určitý návod na porozumění zmíněným veršům nám může poskytnout první čtení z knihy Moudrosti.

 

Autor zde popisuje dvojí vnímání stejné skutečnosti. Při pohledu na dobro či krásu Stvoření kritizuje ty lidi, kteří za tímto dílem nevidí Boha, ale obdivují stvořené věci jen pro ně samotné a přímo si je zbožšťují. Naopak správný pohled na krásu Stvoření má vést k poznání Toho, který je původcem a tvůrcem všeho, co vidíme kolem sebe. Krása Stvoření by nás měla vést k Bohu.

 

A když se přesuneme opět k veršům evangelia, tak vidíme osoby ve stejné situaci: dva leží na lůžku, dvě melou obilí. Ale mohli bychom si vypůjčit známé přísloví, že když dva dělají totéž, není to totéž. Co tedy dělá ten rozdíl?

 

My, bratři, ve svém běžném životě také děláme stejné věci, tak jako lidi kolem. Pracujeme v zaměstnání, kde konáme obdobné úkony jako kolegové. Máme své rodiny - manželky, děti podobně jako mnozí kolem nás. Jsme činní ve veřejném prostoru, ve službě Bohu - někteří na plný úvazek. Ale také jsme na lůžku a odpočíváme.

A všude zde děláme mnohdy podobné činnosti tak jako ostatní lidé kolem, ať už jsou věřící, nevěřící, praktikující, nepraktikující apod.

 

Rozdíl lze hledat v tom, jak nahlížíme vnitřně všechna tato konání a jaké k nim máme motivace. 

 

Můžeme věci konat bez toho, abychom do nich Boha pozvali. Myslet při tom na všechno možné, jen ne na Boha. A hlavně si dělat vše podle svého, protože Bůh nám tam moc nepasuje. Máme také strach, že nám naše plány a představy nabourá.

 

Na druhou stranu můžeme vnímat Boha jako původce všeho, co máme a co děláme. Bohu vše předkládat a tím Boha do svých činností vtahovat. Což nás vede k tomu, abychom naše konání podle Něho korigovali a ptali se, zda jsme při tom a tom jednali správně a litovali toho, co nebylo dobré. 

 

Obecně vystupuje otázka, zda máme při všem, co děláme, srdce obrácené k Bohu.

 

Výsledky a důsledky zdánlivě stejných věcí, které v životě děláme, pak mohou být dosti rozdílné.