Zamyšlení nad liturgickými
texty z neděle 15. 11. 2020
33. neděle
v mezidobí
1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31 Pracuje radostnou rukou.
2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6 Aby vás
den Páně nepřekvapil jako zloděj.
EVANGELIUM Mt 25,14-30 Málo
jsi spravoval věrně, pojď se radovat se svým pánem.
Texty: http://www.katolik.cz/kalendar/vypis_lit.asp?d=15&m=11&r=2020#C1
Rád bych
dnešní zamyšlení věnoval zejména své manželce a nejen jí, ale také všem ženám. Tomu
totiž napovídá první čtení z knihy Přísloví, které pojednává o řádné ženě.
Jedná se vůbec o poslední verše této knihy – konkrétně od 10. po 31. Nicméně
text, který můžeme slyšet při mši, není souvislý, ale je oproti biblickému
zkrácen. Když se podíváme v Písmu i na verše, které se do liturgického
textu nedostaly, tak jsou mezi nimi hůře vyložitelné texty. Například u výkladu
17. verše: „Bedra si opáše silou a posílí své paže“, bychom se mohli trochu
zapotit. Ale také tam najdeme pěkný verš 26: „Její ústa promlouvají moudře, na
jazyku mívá vlídné naučení.“
Vraťme se
k předloženému textu, kde se píše, že tato příkladná žena „shání vlnu a
len“. To jsem si hned vzpomněl na svou manželku, která, zjevně podle biblického
vzoru, poctivě navštěvuje eshopy, ale také místní obchůdek s vlnami. Pečlivě
vybírá správnou vlnu, ze které svýma rukama uháčkuje nebo uplete krásné
výtvory.
Praktické
uskutečnění biblické výzvy jde tak daleko, že se manželka pravidelně setkává
s dalšími pletařkami, kde si krom jiného vyměňují i své tvůrčí zkušenosti.
Bible se tak stává inspirací nejen pro správné smýšlení, ale i pro praktické
činnosti, kterými lze také Boha chválit.
Starý
zákon je obsahem podstatně delší než zákon Nový a pisatelé v něm velmi
rádi vstupují do běžného života lidí. Bůh se nám takto ukazuje jako blízký nám
lidem i v každodenních činnostech. Pán Ježíš na tento názorný způsob
sdělení navazuje ve svých podobenstvích, kde pomocí názorného příběhu vyjevuje
pravého Boha.
Chtěl bych
dále obrátit pozornost na 20. verš: „Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě
nabízí chudákovi.“ Zde je žena připodobněna k samotnému Bohu. Bůh je totiž
ten, který se stará o ubohé a chudé, jak můžeme číst na mnoha místech Starého i
Nového zákona. Bůh se tak ztotožňuje s ženskými rysy. Ještě silněji to
můžeme vidět u proroka Izajáše 49, 15: „Cožpak může zapomenout žena na své
pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé
zapomněly, já na tebe nezapomenu.“ Jistě z přirozenosti a také ze
zkušenosti můžeme říci, že mateřský cit je natolik silný, že dokáže ženu
uschopnit k heroickým skutkům lásky.
Prof.
Ctirad Pospíšil upozorňuje, že na řadě míst máme dojem, jako by Bůh byl také
matkou. Bible v modlitbě skutečně k oslovení Boha užívala obraz otce,
ale v příměrech o Bohu používá i ženské atributy. Například pro vyjádření
Božího „soucítění“ používá Starý zákon hebrejské slovo „rahamim“, což znamená
v překladu „mateřské lůno.“
Klement
Alexandrijský, který žil asi v letech 150-215 píše: „ Ve svém tajuplném
božství je Bůh Otcem, avšak něha vůči nám, kterou v sobě nese, z něho
činí také matku. Když Bůh miluje, má ženské rysy.“ Papež Jan Pavel I.,
předchůdce Jana Pavla II., jednou po modlitbě Anděl Páně prohlásil: „Pro Boha
platí, že jsme předmětem jeho nekonečné lásky. Víme, že na nás stále hledí, i
když se nám zdá, že nastala noc. On je Otec, ale ještě spíše Matka. Nechce nám
ubližovat. Chce pro nás jen a jen dobro, a to pro všechny.“
Nakonec si můžeme připomenout slavný Rembrandtův obraz Návrat ztraceného syna, kde vyobrazuje otce s jednou rukou mužskou a druhou ženskou. Pravá ruka (z pohledu diváka) je ruka silného muže. Je to ruka, jejíž moci nelze odolat, je to ruka, které se dovede podřídit vše. Druhá, levá ruka je ruka něžné matky. Ruka, která má vždy pochopení, je plná lásky a vždy připravena pohladit, ošetřit ránu, přivinout na srdce.
Ještě se
krátce přesuňme k evangeliu. Podobenství o hřivnách se zdá být celkem
vzato jasným poselstvím. Nemáme zakopat své hřivny obdržené od Boha. Ovšem
stále nově se vkrádá myšlenka: jaké jsou to hřivny, které jsme dostali?
V úryvku vidíme, že pán svým služebníkům rozdává různé hřivny podle
schopností, a na druhou stranu obdarovaní jich mohou i různě využít. Ne každému
je dáno je rozmnožit tak jako prvnímu služebníkovi. Text ale jasně ukazuje, že je
nutné se minimálně snažit. Máme intenzivně hledat využití svých schopností pro
rozmnožení dobra nebo, konkrétněji řečeno, pro uskutečňování Božího království.
Pak se mně samotnému může vkrádat otázka, čím hodnotným mohu ve svém okolí nebo
farnosti či celé společnosti přispět.
Pána v úryvku lze snadno ztotožnit s Bohem nebo ještě konkrétněji s Kristem, který odešel po zmrtvýchvstání k Otci a vrátí se opět na konci časů. Proto obvinění onoho služebníka: „Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal“, může činit problém pro pochopení. Lze to vnímat i tak, že líný služebník se ze strachu a kvůli špatnému svědomí uchyluje k protiútoku vůči pánovi. Obviňování Boha jistě není nic ojedinělého ani dnes. Mnoho lidí si na Boha stěžuje, že nevyslyšel jejich modlitby, že dopouští to a to zlo, že není spravedlivý apod. Není to ovšem spíše přehazování zodpovědnosti na Boha? Asi těžko se můžeme lehce uchýlit k tvrzení, že my za nic nemůžeme a nemáme možnost cokoli změnit. Musíme uznat, že nějaké schopnosti máme - minimálně alespoň rozum a svobodnou vůli - a nedostali jsme je jen tak z plezíru. Pak také žijeme v nějakém prostředí a společnosti, na kterou určitý vliv máme. Dle mého přesvědčení nelze příliš očekávat, že Bůh bude za nás napravovat vztahy v našem okolí, které jsme si sami pokazili nebo například životní prostředí, které jsme si sami znečistili.
Martine, díky za zcela vynikající komentář k prvnímu čtení. Málo kdo cituje papeže Jana Pavla I., který byl na Petrově Stolci pouhých 33 dnů. Je to velice čtivé, poučné i odborné. Vyčítá-li někdo Bibli, že žena znamená něco míň než muž, je toto jeden z mnoha textů, který poukazuje na hlubokou úctu Písma k ženám: "...větší cenu má, než perly..."
OdpovědětVymazatV evangeliu můžeme hřivny vnímat jako míru lásky. Pán zná své služebníky a podle jejich schopností jim dává hřivny. Ten, co dostal nejvíc, dokázal prokázat také nejvíc lásky a Pán to ocenil, že mu dal i zbylou hřivnu. Ten prostřední dal tolik, kolik měl a také se mohl radovat. Poslední se snažil hájit svou netečnost, proto mu byla vzata i ta hřivna, která byla dána k užívání a ponechána stranou. Je-li v lásce netečný, přece ho Pán nebude k lásce nutit a proto mu vezme i to, co má.
Díky Vojto za tvůj komentář a připomenutí lásky jako stěžejní hřivny, kterou máme rozvíjet.
Vymazathttps://vvrh.signaly.cz/2011/mira-lasky
OdpovědětVymazatAhojky Martine,děkuji za velmi podrobné rozebrání textu.Taky jsem si myslela,že se o ženach v bibli píše jako o ponížených, slabých, podřízených mužům. Takže jako taková loutka. A další pro mě zajimavá informa e je o Janu Pavlu I. O něm se moc nemluví.
OdpovědětVymazatDíky za komentář. Židé ve starozákonní době žili obklopeni silně patriarchální společností, ze které mnohé pravidla také přejímali. Ovšem navzdory tomuto zaměření tehdejší doby v textu Bible najdeme oslavu ženy a její pozvednutí. Bůh tím inspiruje pisatele, aby překračovali tehdejší smýšlení o ženách. U Pána Ježíše v zákoně Novém je to vidět zřetelněji, když navzdory tehdejším zvykům s ženami mluví a vyzdvihuje jejich víru.
Vymazathttps://www.youtube.com/watch?v=KpN5zY_bT9Q
OdpovědětVymazatAhoj Martine, mám už i rozjímání na 1. neděli adventní, nicméně předpokládám, že budeš mít skvělé svoje výchozí impulzy. Chceš-li, podívej se na moje skrovné rozjímání: https://vvrh.signaly.cz/2011/bozi-naruc
OdpovědětVymazat